Jsem víceméně univerzální fotograf. Nejsem pouze úzce zaměřený, jako jsou jiní fotografové. Nedělá mi problém vyfotit krajinu či interiér. Avšak nejraději ze všeho fotografování mám rád portréty lidí, hlavně však žen či párů. Nad to, na první místo, však řadím akty žen. Jenže o aktech tento článeček nebude. Bude o druhém místě v mém pomyslném žebříčku. O portrétech žen.

Zavolala mi kamarádka, že by ráda měla zase nějakou hezkou fotku. Že už dlouho jsme spolu nefotili a ráda by tedy přišla. A jestli může vzít s sebou ještě jednu kamarádku, která se hrozně nerada fotí. A jestli bych ji prý nemohl zbavit strachu.

Jen malá vsuvka:
Většina lidí se nerada fotí, odhaduji to tak na 85 procent populace. Když ví, že jsou foceni, ztuhnou, začnou se šklebit, někdo se pokusí o úsměv s velice hrozivým výsledkem. Někomu se dokonce zježí vlasy hrůzou, zbledne a začne koktat. Očima probodává fotografa. Pokud se ještě používá blesk, má navíc vypálené světlé fleky před očima.

Máte to také tak? Ano? Tak vidíte, nic na tom není, prožívají to skoro všichni. 🙂

 

Inu, proč ne? Domluvili jsme se a dali si sraz na Vyšehradě v Praze jednoho říjnového odpoledne. Bylo krásně, ještě teplo. Ne vedro.

Fotili jsme spolu na trávě, pod stromy i na hradbách. Fotili na pozdním slunci i ve stínu. Fotili skoro až do západu slunce. Zabralo nám to skoro čtyři hodiny. Ale proč ne? Z té celé série fotek jsem pro vás pár vybral. Podívejte se, zhodnoťte, napiště mi prosím komentáře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *