V páteční podvečer jsem se zúčastnil jedné moc příjemné foto akce. Do fotoateliéru přišly dvě modelky, přijely dvě motorky a přišlo odhadem tak 25 lidí se svými foťáky i foťáčky. Bylo znát, kdo fotí déle od těch, kteří fotí jen občas. Pár velice pokročilých jedinců se nerozpakovalo pomoci těm méně pokročilým radou, co a jak nastavit na svém přístroji. Přeci jenom, ne každý fotí každý den v ateliéru.
Akce pořádaná ateliéry Digifoto se průběžně několikrát do roka opakuje. Tentokrát se fotilo v prostorách na Chodově, kde je poměrně velký ateliér. Tak velký, že se dalo fotit najednou na dvě scény. Proto dvě modelky a dvě motorky. Nebudu říkat, co bylo zajímavější, jestli holky či mašiny 🙂 ale naopak musím zdůraznit, že živá i neživá krása se navzájem doplňovaly. Proto vzniká tolik fotek krásných žen s rychlými nablýskanými auty či motorkami.
Obdivuji slečny, které musely přetrpět požadavky nás fotografů. Jak se mi jedna svěřila, večer po focení obvykle skoro nevidí. Já se nedivím. Studiové blesky udělají velice silný nápor na oči. Pokud je má mít pořád otevřené, snažit se nemrkat, do obličeje ještě třeba puštěný větrák a navíc se umět zatvářit na příkaz fotografa, to také není nic lehkého. Ale, jako každá mince má dvě strany, tak i tady se zase dají najít určitá pozitiva. A to největší je, když vyjdou úžasné fotky.
Jen malá poznámka na závěr. Někteří fotografové mají modelky za kus masa, sice krásného, ale víceméně nemyslícího. Postav se tam, sem, udělej tohle, tamto… Fajn, někdy je to potřeba. Jen trochu více lidskosti do těch povelů. Pokud není fotograf dobře naladěn, ať nefotí. Stejně tak, pokud není naladěn fotografovaný člověk, také to nedopadne dobře. Nějaké fotky vyjdou, možná že i budou pěkné, ale nebude tam ta hravost, život. Bude to jen mrtvý obrázek. A to přeci nechceme, že?